Rozvláčně

Letošní legislativní aktivita má poněkud neobvyklý průběh. Po obvyklém hektickém období na zlomu kalendářního roku a po navazujícím a rovněž obvyklém předjarním útlumu přišly tři neobvykle úrodné měsíce. V květnu, červnu a také v  červenci jsme zažili dlouhodobou a nadměrnou  zákonodárnou nadílku, která vysoko překročila legislativní produkci minulých let. Příčinou byl zákonodárný finiš vládnoucí strany před koncem volebního období a současně i určitá podpora předvolební kampaně. Parlamentní volby vykonaly své. Do daňové problematiky zasáhly jedinou  změnou, která ale má dosti široký dopad – snížení sazby DPH u některých pochutin.

 

V srpnu se situace otočila a nastal neobvykle hluboký útlum. Nově zvolený parlament nezačal pracovat, proto v srpnových novinkách nenalezneme žádný parlamentem schválený zákon, pouze prováděcí vyhlášky vydané v legislativní kompetenci ministerstev.

Pro účetní byl srpen dobrým měsícem, protože účetní a daňová legislativa zůstala beze změny a ani Finanční zpravodaj nepřinesl nic nového, pouze obvyklé pokračování seriálu certifikovaných pokladen. Tak by to správně mělo být po celý rok, k rozumné rovnováze mezi stabilitou práva a dynamikou ekonomiky by plně stačila jedna skupina změn vždy k novému roku.

 

Ve Sbírce zákonů byly zveřejněny tři zajímavé nálezy Ústavního soudu, které ruší ústavně sporná ustanovení ve třech zákonech. Je to zákon o soudech a soudcích, kde upřesňuje, že president nemá pravomoc odvolat předsedu soudu, zákon o důchodovém pojištění, kde se ruší ustanovení znevýhodňující muže na mateřské a zákon o zemědělství, v němž se ruší příliš horlivé požadavky na bezúhonnost a kvalifikaci soukromých zemědělců. Protože zasahuje do problematiky  zemědělského podnikání a protože je vysoce poučný pro občanské právní vědomí, zařadil jsem ho do dnešních novinek.

 

 

 

1. Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, byl novelizován zákonem č. 319/2006 Sb., o některých opatřeních ke zprůhlednění finančních vztahů v oblasti veřejné podpory, a o změně zákona č. 235/2004 Sb.,  dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

Účinnost od 15.7. 2006

Tato novela zákona o DPH je onou známou a často diskutovanou změnou, která snížila daňové zatížení u kávy, kakaa, čokolády a obdobných pochutin. Novela je to maličká, protože mění jediný odstavec v Příloze č. 1, která uvádí nedlouhý seznam zboží podléhajícího snížené sazbě daně. Není ale dobře přehledná, není lehké z ní vypozorovat, k jakým změnám vlastně došlo. Protože se jedná o změnu v tabulce, nelze ji zobrazit obvyklou formou dvousloupcové srovnávací citace se zvýrazněním změn. Proto změnu zobrazujeme poněkud neobvyklým způsobem, nahoře staré znění, dole znění nové. Cituji:

 

 

Příloha č. 1   Seznam zboží podléhajícího snížené sazbě

 

Číselný kód Harmonizovaného systému popisu číselného označování zboží

Název zboží

                Znění platné do 14.7. 2006

01-04, 07, 08, 10-12, 1302, 15-17, 19-21, 2201, 2202, 2209, 23, 25

 

- Potraviny včetně nápojů (vyjma alkoholických, vymezených zvláštním právním předpisem; živá zvířata, semena a rostliny a přísady případně krmiva; voda

mimo zboží zařazeného do číselných kódů: 0306, 0307, 1213, 1214, 1704, 210111, 210112, 2203-2208

                Znění platné od 15.7. 2006

01- 23, 25

 

- Potraviny včetně nápojů (vyjma alkoholických, vymezených zvláštním právním předpisem; živá zvířata, semena a rostliny a přísady případně krmiva; voda

mimo zboží zařazeného do číselných kódů: 2203-2208

 

Nenechme se zmást tím, že slovní popis ve sloupci Název zboží zůstal beze změny. Má pouze pomocný orientační význam, věcná podstata změn je zachycena ve změně číselných kódů Harmonizovaného systému, jimž se říká kapitoly a podkapitoly. Z jejich porovnání je zřejmé, že nově spadají do snížené sazby všechny kapitoly 01 až 23, a to bez dosavadních dílčích výjimek. Pouze z kapitoly 22 jsou stejně jako doposud vyjmuty podkapitoly 2203 až 2208, což jsou veškeré alkoholické nápoje. Je to značná změna oproti dřívějšímu stavu, kdy některé kapitoly byly neúplné (např. kapitola 13) a jiné ve výčtu úplně chyběly (např. kapitoly 05, 06, 09).

 

Porovnáním zjistíme, že do snížené sazby přibyly tyto skupiny zboží:

 

 

Zboží s nově sníženou sazbou

 

Číselný kód Harmonizovaného systému

Popis

0306 a 0307

Plody moře, například langusty, humři, krevety, garnáti, krabi, raci, ústřice, sépie, olihně a podobné potvůrky.

05

"Ostatní" živočišné produkty, například peří, žíně, slonovina, ale i býčí sperma.

06

Řezané květiny a okrasná zeleň.

09

Káva, čaj, maté a koření.

1213

Sláma a plevy, nezpracované, též pořezané, pomleté, lisované nebo ve formě pelet.

1214

Moučka a pelety z vojtěšky, krmná řepa, tuřín a jiné krmné kořeny.

1301

Balzámy (šelak a arabská guma).

14

 

Rostlinné produkty jinde "neuvedené ani nezahrnuté". Například bambus, rákos, tráva, krátká bavlna, ...

1704

Cukrovinky (včetně bílé čokolády) neobsahující kakao.

18

Kakao a kakaové přípravky. Patří sem i čokoláda a čokoládové výrobky.

2101 11

Výtažky, esence (tresti) a koncentráty na bázi kávy i ostatní.

2101 12

Přípravky na bázi těchto výtažků, esencí (trestí) a koncentrátů.

 

 

Druhý sloupec této tabulky, kde je slovní popis, je přesnou citací podle Harmonizovaného systému pouze v některých případech. Tam, kde oficiální název nebyl právě srozumitelný, jsem zvolil formulaci vlastní.

Daňově významné je, že zde vidíme skutečný rozsah změn. Z přehledu je zřejmé, že změna sazby se neomezila jen na pochutiny, ale zahrnula i ledacos jiného.

 

Novela se vyznačuje jednou zajímavou zvláštností, nenajdeme v ní ustanovení o účinnosti. Jak v novele, tak i v celém zákonu č. 319/2006 se o účinnosti vůbec nemluví. Není to ale nikterak na závadu a v žádném případě to neznamená, že by novela účinnosti nenabyla. V takové situaci totiž platí, že předpis nabývá účinnosti za patnáct dní od jeho zveřejnění ve Sbírce zákonů. Stanoví to zákon č. 309/1999 Sb.,  o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv v § 3, z něhož zde cituji:

 

Zákon č. 309/1999 Sb.,  o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv

§ 3 Platnost a účinnost právních předpisů

(1) Právní předpisy nabývají platnosti dnem jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů.

(2) Dnem vyhlášení právního předpisu je den rozeslání příslušné částky Sbírky zákonů, uvedený v jejím záhlaví.

(3) Pokud není stanovena účinnost pozdější, nabývají právní předpisy účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení. Vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze výjimečně stanovit dřívější počátek účinnosti, nejdříve však dnem vyhlášení.

 

Protože novela vyšla ve Sbírce zákonů v částce 99 s datem 30.6.2006, vstoupila v účinnost dne 15.7. 2006. Tento tichý způsob, jak stanovit účinnost, je v našem právu naprosto ojedinělý, nedovedu si vzpomenout na situaci, kdy byl naposledy použit. Pro předpisy, které nejsou zveřejněny s dlouhodobým časovým předstihem, je to ovšem způsob velmi bezpečný, protože zaručuje, že účinnost bude stanovena v souladu s citovaným ustanovením § 3 odstavce 3 zákona o Sbírce zákonů.

Naší legislativu dlouhodobě ovládá zavedený zvyk citované ustanovení spíše nedodržovat. V horších případech se jedná o nedodržení záměrné. Zejména u prováděcích vyhlášek, ale kupodivu i u nových zákonů příliš často nacházíme protizákonnou formulaci "tento předpis nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení". Jak je patrné z citovaného § 3 odstavce 3, taková okamžitá účinnost je v pořádku jen v případech, kdy si to vyžaduje naléhavý obecný zájem. V první polovině letošního roku nabylo účinnosti dnem vyhlášení celkem 63 předpisů, to je 20% veškeré legislativní produkce. Trochu moc na naléhavý obecný zájem.

V řadě případů je datum účinnosti určeno v zákonu jako datum pevné, typické je to pro začátek kalendářního roku. Pokud je zákonodárce v časovém skluzu, pak jsou takové předpisy zveřejněny na poslední chvíli, jak to dobře známe u novoročních novel daňových zákonů. Ale i v případech, kdy se zákonodárce domnívá mít dostatek času a stanoví účinnost na dostatečně vzdálené datum, může díky nepředpokládaným časovým skluzům nakonec dojít k porušení citované patnáctidenní lhůty.

Proto s radostí vítám tuto novou formu jak stanovit účinnost předpisu "tichou cestou". Konflikt s citovaným ustanovením automaticky vylučuje a doufám, že se v české legislativě dobře zabydlí.

 

 

2. Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, byl novelizován nálezem Ústavního soudu č. 409/2006 Sb.

(Účinnost od 18.8. 2006 a od 30.6. 2007)

Nález Ústavního soudu č. 409/2006 Sb., zrušil v zákonu o zemědělství dvě ustanovení, která do něj byla vložena v roce 2004 při příležitosti našeho vstupu do EU.  Do zákona o zemědělství je vložila tehdejší novela č. 85/2004 Sb. Protože to tehdy byl dost razantní zásah do sedláckého podnikání, neudržel jsem se a  v dubnu 2004 jsem podrobil tuto novelu poněkud kritickému komentáři. Cituji z tehdejšího článku zveřejněného v časopise Účetnictví v praxi č. 4/2004:

 

"Novela přináší jednu skandální novinku, která se dotýká soukromých zemědělců a která má současně významný dopad občanský, protože zásadním způsobem narušuje svobodu sedláckého podnikání. Od zrušení nevolnictví v roce 1789 mohl svým jménem a na svou odpovědnost sedlačil každý, kdo měl kus pole, pracovité ruce a byl připraven ke dřině a odříkání. V naší době je takových pracantů málo a není proto divu, že drobné zemědělství u nás téměř neexistuje. Ti nemnozí, kteří v nelehkých podmínkách drobného zemědělství vytrvávají, si pro svůj příkladný občanský postoj zasluhují uznání a vážnost.

Dostalo se jim ale něco úplně jiného. Do věci se nyní vložil zákonodárce a stanovil, že sedlák smí sedlačit jen pokud k tomu má odbornou kvalifikaci. Ano, odbornou kvalifikaci!

 

Předkladatel zákona, Ministerstvo zemědělství to zdůvodnilo tím, že když sedláci budou chtít dostávat dotace z fondů Evropské unie, musí se za to náležitě ohnout. Nebyli by to ale naši řízení chtiví úředníci, aby ponechali bez dozoru ty, kdo by eventuelně o dotace nestáli. Kdo neprokáže odbornou kvalifikaci a přesto bude sedlačit, může dostat pokutu až 200 000 Kč, dotace nedotace. Tolik si naši zpupní zákonodárci dovolili. 

 

Odbornou sedláckou kvalifikací má podle novelizovaného zákona být “střední odborné vzdělání” čili zemědělský učňák, případně střední zemědělská škola. Nebo “absolvování akreditovaného rekvalifikačního kurzu zaměřeného na výkon obecných zemědělských činností v rozsahu minimálně 150 hodin”. Také je možné jako odbornou kvalifikaci uznat “prokázanou zemědělskou praxi v zemědělském podniku nejméně po dobu 5 let”."

 

Skutečně jsem se tenkrát rozohnil nad čárku. Budiž mi omluvou, že nyní, po dvou letech, Ústavní soud posoudil, že kritizované ustanovení (plus ještě jedno další ustanovení) není v souladu s Ústavou ČR a obě zrušil. Podnětem mu byl návrh skupiny 55 poslanců a 23 senátorů, který byl podán v červenci 2004. Nejprve budu citovat zrušená ustanovení, potom se podíváme na odůvodnění, které je velmi poučné. Cituji ze změněných § 2e a § 2f, zrušená místa jsou zvýrazněna a přeškrtnuta:

 

§ 2e Podnikání v zemědělství

(1) Zemědělským podnikatelem podle tohoto zákona je fyzická nebo právnická osoba, která hodlá provozovat zemědělskou výrobu jako soustavnou a samostatnou činnost vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku, za podmínek stanovených tímto zákonem a která, pokud jde o osobu fyzickou

a) dosáhla věku 18 let,

b) má způsobilost k právním úkonům,

c) je bezúhonná,

d) je odborně způsobilá (§ 2f odst. 2),

e) má trvalý pobyt na území České republiky, nejedná-li se o občana České republiky nebo o občana členského státu Evropské unie,

. . .

(5) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen nebo na koho se hledí, jako by nebyl odsouzen

a) pro trestný čin spáchaný úmyslně k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání alespoň jednoho roku,

b) pro trestný čin spáchaný úmyslně, kterého se dopustil v souvislosti s podnikáním a který není trestným činem podle písmene a), nebo

c) pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, kterého se dopustil v souvislosti s podnikáním v zemědělství.

 

§ 2f Evidence zemědělského podnikatele

 (2) Zemědělského podnikatele zaeviduje místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, pokud žadatel

. . .

b) splňuje odbornou způsobilost

1. získáním vzdělání nejméně na úrovni středního odborného vzdělání v některém zemědělském oboru, veterinářství a veterinární prevenci, anebo na úrovni úplného středního vzdělání se zaměřením na zemědělství, popřípadě absolvováním akreditovaného rekvalifikačního kurzu zaměřeného na výkon obecných zemědělských činností v rozsahu minimálně 150 hodin, nebo

2. tím, že prokáže zemědělskou praxi v zemědělském podniku nejméně po dobu 5 let.

 

. . .

 

 (8) Při posuzování odborné způsobilosti žadatele o zaevidování se postupuje v souladu se zvláštním právním předpisem. Při posuzování odborné způsobilosti rozhoduje ve sporných případech krajský úřad.

 

Ústavní soud tedy shledal jako protiústavní dva požadavky zákona. Prvním je požadavek bezúhonnosti, který byl zrušen s okamžitou platností, tedy k 18.8. 2006. Druhým je požadavek na odbornou kvalifikaci, který byl zrušen s ročním odkladem (ke 30.6.2007).

 

V nálezech Ústavního soudu je vždy zajímavé jejich zdůvodnění. Ústavní soud prověřuje ústavnost legislativních ustanovení takzvaným testem proporcionality. Posuzuje v něm, zda u prověřovaného ustanovení je jeho zásah do občanských práv a svobod přiměřený účelu (cíli), který ustanovení sleduje. Tato obecná zásada zahrnuje tři kriteria, jimiž se posuzuje, zda je ustanovení přípustné:

1. Princip způsobilosti naplnění účelu (nebo také vhodnosti). Příslušné opatření musí být schopno dosáhnout zamýšleného cíle, jímž je ochrana jiného základního práva nebo veřejného statku.

2. Princip potřebnosti. Je povoleno použití pouze nejšetrnějšího z více možných prostředků, aby základní občanská  práva a svobody byly dotčeny co nejméně.

3. Princip přiměřenosti (v užším smyslu). Újma na základním právu nesmí být nepřiměřená ve vztahu k zamýšlenému cíli. Pokud dojde ke kolizi základního práva či svobody s veřejným zájmem, nesmí negativní důsledky (=omezení základních lidských práv a svobod) přesahovat pozitiva (=veřejný zájem).

 

Nyní se podíváme na prověřovaná ustanovení zákona o zemědělství.

Podmínka bezúhonnosti (§ 2e odst. 1 písm. c) v podstatě znamenala, že sedlačit nesmí ten, kdo strávil rok ve vězení za úmyslný trestný čin nebo kdo dostal jakkoli malý trest za úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s podnikáním a dokonce i za neúmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti se zemědělstvím z nedbalosti. To by mohla být i bouračka s traktorem.

Rozborem parlamentní rozpravy Ústavní soud zjistil, že cílem zákonodárce bylo zajištění řádného nakládání se zemědělskými dotacemi a konstatoval, že je to cíl legitimní. Dále zkoumal potřebnost podmínky bezúhonnosti s ohledem na šetrnost vůči základnímu právu tj. svobodnému podnikání. Cituji z odůvodnění:

 

"Nelze přehlédnout, že smyslem zemědělství není čerpání dotací, ale rostlinná a živočišná produkce. To, zda je možno zemědělsky vyrábět jen s dotacemi, je třeba ponechat na každodenní realitě, na výsledku aktivit pramenících ze svobodného rozhodnutí jednotlivců. Z toho nezbytně plyne, že rozhodnutí o tom, zda vůbec podnikatelé budou podnikat s využitím dotací, by z hlediska čl. 26 Listiny (= svoboda podnikat, pozn. autora) mělo být ponecháno na jejich volbě. V případě, že se rozhodnou o dotaci požádat, je myslitelné, aby zákonodárce vázal až právě pozitivní rozhodnutí o poskytnutí dotace na bezúhonnost v rozsahu vážícím se k zákonnému využití veřejných prostředků poskytnutých žadateli v minulosti.

 

Z uvedeného vyplývá, že zvolené řešení není z hlediska konkurujícího základního práva nejšetrnější. Proto nebylo třeba pokračovat v testu proporcionality, neboť podmínka bezúhonnosti neobstála z hlediska potřebnosti zvoleného prostředku, neboť je nešetrná k základní svobodě podnikat a žádoucího stavu (cíle) lze dosáhnout jinak (např. v průběhu procesu přidělování a kontroly nakládání s dotacemi, jak uvedeno shora). "

 

Proto Ústavní soud podmínku bezúhonnosti sedláků zrušil.

 

 

Podmínka odbornosti (§ 2e odst. 1 písm. d plus související § 2f odst. 2 písm. b)  a  § 2f odst. 8) znamená, že sedlácké podnikání je zapovězeno tomu, kdo nemá příslušné střední odborné vzdělání ani nemá pětiletou praxi v zemědělství. Fyzické osoby dokonce nesmějí podnikat ani prostřednictvím institutu odborného zástupce.

 

Ústavní soud zde připomněl článek 26 Listiny základních práv a svobod, která zaručuje každému "právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost".  Při testu proporcionality konstatoval:

 

"Ústavní soud je nucen odmítnout požadavek odbornosti zemědělského podnikatele v obecné rovině, vztahující se na veškeré formy zemědělského podnikání.

Přitom si je vědom toho, že s ohledem na velmi široce pojatou definici zemědělské výroby včetně hospodaření v lesích a na vodních plochách v nově vloženém ustanovení § 2e odstavec 3 se mohou po této novele vyskytnout činnosti, u kterých je požadavek zvýšené odbornosti nepochybně odůvodněný a povaze těchto činností i přiměřený (například produkce a využití genetického materiálu, plemenných zvířat nebo rostlin), avšak zákonodárce pochybil, když nevztáhl požadavek zvýšené odborné způsobilosti výlučně k těm formám zemědělské činnosti, u kterých by byl odůvodněný, a postuloval jej paušálně ve vztahu ke všem formám zemědělské výroby."

 

Proto Ústavní soud požadavek odbornosti a na něj navazující ustanovení zrušil, ale s ročním odkladem, s účinností až od 30.6. 2007. To proto, aby zákonodárce měl dost času na zákonodárnou úpravu, která bude v souladu s Ústavou ČR a s Listinou základních práv a svobod.

 

 

3. Vyhláška č. 423/2006 Sb., o dalším studiu, popřípadě výuce, které se pro účely státní podpory a důchodového pojištění považují za studium na středních nebo vysokých školách

(Ruší vyhlášku č.322/2005 Sb., kterou se stanoví, které další studium, popřípadě výuka se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považuje za studium na středních nebo vysokých školách)

Účinnost od 1.9.2006

Jako každý rok ke konci prázdnin i letos vyšel ve Sbírce zákonů seznam zahraničních středních a vysokých škol a pomaturitních jednoročních jazykových kursů, jejichž posluchačům stát poskytuje stejné studentské daňové a pojistné výhody, jako studentům škol "normálních". Do roku 2004 to byla vyhláška č. 183/1998 Sb., která byla každoročně novelizována, od roku 2005 máme každý rok vyhlášku novou, ovšem stejně strukturovanou a velmi podobnou. Z hlediska mzdového účetnictví zůstává vše při starém, jen jako každý rok je nutno vzít v potaz pozměněné seznamy škol v přílohách této vyhlášky.

Opět je obsahově nejrozsáhlejší příloha 1, která obsahuje seznam jazykových škol pořádajících roční jazykové kursy pro čerstvé maturanty. Změn oproti loňskému stavu není právě málo a jako obvykle jsou trojí povahy:

1. Seznam se rozrostl o 26 dalších škol a vzdělávacích institucí.

2. Ze seznamu bylo vypuštěno 11 škol.

3. U 30 škol došlo k drobným změnám, zpravidla v názvu nebo adrese.

 

Stabilnější je situace u zahraničních středních a zahraničních vysokých škol v kratších přílohách č. 2 a 3, kde jsou změny jen ojedinělé.

 

 

4. Vyhláška č. 426/2006 Sb., o podílu jednotlivých obcí na stanovených procentních částech celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty a daní z příjmů

Účinnost od 1.9.2006

Od roku 2001 je koncem léta ve Sbírce zákonů pravidelně zveřejňována objemná vyhláška, obsahující předlouhé tabulky, které uvádějí seznam českých a moravských obcí a u každé její podíl na celostátních daňových výnosech. Tentokrát ve Sbírce zákonů obsadila 151 stran, což je o trochu méně než v loňském roce. Je to vyhláška důležitá pro účetní v místní správě a zejména pro obecní zastupitele.

 

.